V první řadě Kukyho, to je jasné. Kuky, jak známo, se vrací a svého doprovodného člověka si přitom bere neustále s sebou, takže by měl každý cestovatel s ambicí vrátit se nakonec do rodné země mít svého Kukyho vždy při sobě. Tímto bych chtěla poděkovat Janče, že mi Kukyho vlastnoručně vyrobila. S Kukym jedeme 17. září do Jihoafrické republiky dělat výzkum HIV, učit se léčit lidi a taky zažívat dobrodružství a objevovat.
K tomu kromě Kukyho ovšem člověk také potřebuje různé zábavné dokumenty - třeba pokud si žádá o jihoafrické vízum a je vdovec, potřebuje mimo jiné úmrtní list své nebohé ženy, samozřejmě soudně přeložený. Já jsem naštěstí svobodná, takže stačilo na ambasádu doložit pouze výpis z rejstříku trestů (soudně přeložený), zvací dopis, takové ty běžné věci jako pas a fotky a - pozor - lékařské potvrzení o tom, že nemám lepru, žádnou sexuálně přenosnou chorobu ani jinou infekční nemoc a že nejsem fyzicky ani mentálně postižená, přičemž mentální postižení zahrnuje neurózy, psychózy, epilepsie, mentální retardaci a několik dalších psychopatologických jednotek. Naštěstí si kamarádka doktorka, která mi kouzelné razítko na tento papír dávala, nepřečetla, co vlastně podepisuje.
Získání pracovního povolení a registrace na místním ministerstvu zdravotnictví je taky fantastická záležitost - vyplnila jsem mnoho formulářů a nashromáždila tolik dokumentů ohledně vlastní osoby, kolik jsem nepotřebovala za celý předchozí život. Kamenem úrazu se ukázala notářsky ověřená kopie cestovního pasu, kterou jihoafrické úřady vyžadují a jejíž pořízení je bohužel v Evropské Unii nelegální.
Jsem moc zvědavá, co mě v téhle zemi, která má tak zábavný byrokratický aparát, čeká.
Žádné komentáře:
Okomentovat