čtvrtek 30. prosince 2010

Návrat plný katastrof a trocha bilancování

Zdravím všechny pravidelné i nepravidelné čtenáře. Omlouvám se za dlouhou pauzu, kdy jsem nepsala - poslední tři týdny v Africe jsem trávila cestováním se svým milým Pepou, který za mnou dojel. Velmi jsme si to užili - ujeli jsme tři a půl tisíce kilometrů deštěm, mlhou, bouřkou i blátem, prošli jsme se na safari mezi nosorožci a buvoly, přežili jsme mou mořskou nemoc při šnorchlování (není hezké zvracet, když plavete v moři) i Pepovu zatím neidentifikovanou chorobu z hmyzího kousnutí, jejíž pracovní diagnóza se pohybovala někde mezi malárií a morem. Vánoce jsme oslavili v zuluské chýši v zapadlém koutě Dračích hor tuňákem z konzervy a rýží a mikulášskou čokoládu jsme schroustali po cestě. Bylo to pěkné a přiměřeně dobrodružné a koho by to víc zajímalo, může dorazit na promítání, které bude v dubnu.

Návrat z Afriky byl zábavný. Začal tím, že se na letišti v Johannesburgu ukázalo, že můj kufr, který byl již zcela zabalen v kokonu bezpečnostní folie, je o čtyři kila těžší, než je přípustné. Abychom se zbavili nadbytečných kil a vyhnuli se tak placení 100 dolarů, rozhodli jsme se vyndat a přemístit notebook. Při jeho lovení z druhého konce zavazadla, než který jsme otevřeli, jsem postupně na zem vyložila dalekohled, dvě lahve vína, špinavé oblečení, několik podprsenek a GPSku, načež jsme jednu lahev ČERVENÉHO vína skopli a rozbili. Víno se rozteklo pod batohy a všude kolem, byla to opravdu hezká scénka. Vše pokračovalo v Amsterdamu, kde bezpečnostní kontrola odhalila v mém batůžku lovecký nůž, o kterém jsem neměla tušení. Naštěstí mě nechtěli zatknout a nechali nás jít k letadlu do Prahy.

Bohužel se ale ukázalo, že nám letadlo uletělo, zatímco jsme se v klidu váleli na pohodlných pohovkách, prohlíželi si výstavu starých mistrů a hráli na veřejné letištní klavírní křídlo, protože jsme omylem přeřídili čas o dvě hodiny nazpátek namísto jedné. Ochotné ženy v přepážce trasferu nás naštěstí zdarma přebookovaly na následující let do Prahy. Třešinkou na dortu katastrof pak bylo, že jsme v Praze marně čekali na kufry, které zůstaly v Amsterdamu. Naštěstí dorazily v pořádku další den.

Teď jsem tedy zpátky v Čechách a trochu se mi stýská po sluníčku a mé úžasné práci. V Africe jsem znovuobjevila svou vášeň pro medicínu. Zjistila jsem, že HIV je zatrolená bestie a velká výzva. Taky jsem si uvědomila, že vedle klinické medicíny bych se chtěla věnovat i výzkumu. A přesto, že má Jihoafrická republika řadu problémů, které ztrpčují každodenní život, jsem se tam nakazila něčím, čemu se v angličtině říká ´african bug´ - africkým bacilem, který vás táhne zpět na ten teplý, barevný, tančící, svobodný kontinent.

1 komentář:

  1. Ahoj Aničko, toho bacila africkýho jsme tam během 3týdenního cestování chytli taky. Musíme tam znovu!! Každopádně ty tam končíš úplně? Jak jsi k tomu vlastn přišla? A co ted plánuješ?
    Zdravím, a díky tvému blogu stále vzpomínám :-)
    Nela.

    OdpovědětVymazat