Blizka setkani nestejne velikych druhu

Ano, mam tendenci byt monotematicka, takze se omlouvam za dalsi zvireci tema a slibuju, ze priste se zase uchylim k HIV, jihoafricke historii nebo necemu takovemu. Neda mi to ale nenapsat o zazitku z predminule nedele, kdy jsme se spolubydlicimi mladenci z Holandska (jsou tu pomerne novi) vyrazili na safari do narodniho parku Pilanesberg. Svitani nas zastihlo na silnici a jiz po sedme rano jsme vjizdeli do parku, kde jsme kazdy doufali v neco: kluci ve lvy a gepardy, ja ve slony.

Vicemene cely den jsme potom jezdili po prasnych cestach, obdivovali nejcasteji zebry a antilopy, kterych byla vsude spousta, a take pakone (i tech bylo dost). Obcas se nekde pod akacii valel nosorozec nebo dva (jsou obrovsti!) a nekolikrat jsme z dalky zahledli hrochy, kteri maji bajecne reseni pro horke dny: travi je zcela ponoreni pod vodou, jen obcas vynori nozdry a oci, nadechnou se, zatrepou usima a zase zmizi. Cas od casu je popadne rapl a pote, co vedle sebe dlouhe minuty mirumilovne lezeli, zarvou, vyrazi proti sobe a zase se stahnou. Maji ohromne zuby!

Slony jsme videli vicemene z dalky, az nam jedna dobra duse poradila, ze se u jezera kousek od nas nachazi stado asi padesati slonu, tak jsme tam nadsene vyrazili. Mladenci uz v te dobe usinali a stezovali si, ze by je probudil jedine lev (antilopy byly zcela bez ucinku), kdyz v tom jsme vjeli na cestu, okolo ktere se paslo opravdu velke stadecko slonu. Zcela nezkusene a nevydesene jsem zajela blizko k nim, zastavila a kochala se zviratky. Pred nami stalo auto a za nami taky, tim chci jen rict, ze jsme nemeli moc moznosti odjet, coz se ukazalo jako ne zcela stastne ve chvili, kdy se jeden veliky samec prestal venovat kerum okolo cesty a zacal se prochazet mezi auty. Okolo malickeho volkswagenu pred nami pochodoval dobrych 5 minut, pak se pred nim zastavil a zatrasl hlavou. Hluboce jsem litovala osazenstvo neboheho vozu - ale jen do chvile, kdy se slon rozhodl, ze ted se podiva na zoubek nam. Dosel k autu, zastavil se vedle nej a otevrenym okynkem koukal dovnitr. Reknu vam, to zvire je obrovske a budi respekt. Pak zase zatrasl hlavou, cimz v nas spolehlive zastavil krevni obeh, a vydal se dal. Bledi mladenci me rozrusene povzbudili k odjezdu, pricemz se ukazalo, ze auto nejde nastartovat. Po nervozni minute, ktera se zdala vecnosti, se ukazalo, ze mam spatne zarazeno, a odjeli jsme.

Ospalost nas po teto prihode zcela presla a touha videt zvirata zblizka taky. Priste uz vim, ze jezdit do stada slonu se nema. A pro hrochy a nosorozce a buvoly plati uplne to same!

 Slon vyfoceny z auta pred nami - my sedime v bilem mercedesu.